HROB-ŽELEZNIČNÍ TRAŤ
Udeřila 23. hodina. Na rohu ulice se s vrzáním pootevřely dveře starého domu. Podlý výraz muže, který ze tmy domu vyhlížel, svědčil o nepřítomnosti jeho vědomí na nynějším světě. Pohupující chůzí vyšel na ulici, a vydal se na konec města ke staré železniční trati. Vlaková stanice byla opuštěná, a tudíž zde již asi rok rostly volně traviny, a stromoví se proplétalo jako pralesní. Muž musel mít dost silnou vůli a kuráž tímto prostředím jít, páč ani muži zákona zde nemají žádnou stanici. Nebo, a to je druhá možnost byl muž tak, promiňte mi, že to tak na rovinu napíši, sjetý, že mu bylo v podstatě jedno kudy jde. Já sám bych se přiklonil spíše k té druhé variantě. Nicméně, podařilo se mu prodrat se mezi větvemi pralesního prostředí, a došel až na zastávku. Zde se usadil na shnilou lavičku, a pomalu otevřel svůj hnědý kufr. Poté z něj vyndal peněženku, a z ní dvacetikorunu, vrátil peněženku zpět do kufru, a vstal z lavičky.
V této oblasti léta létoucí nezastavovaly žádné vlaky. Muž šel k kolejím, a seskočil z nástupiště. Načež se sklonil, a položil zlatou minci na kolejnici. Co se však nestalo. Jako naschvál zrovna dnes, zrovna v tuto hodinu, a minutu, musel rychlík č. 187 projet právě po této koleji. Tragédie. Neviděl jsem již nic, než zlatou minci jak se zkutálela z kolejnice a dopadla do trávy. Inu i takové osudy občas člověka potkají. Je mi to líto. Kufr poté zabavila policie, a jelikož muž u sebe neměl žádné doklady, a tůdíž se nepodařilo zjistit ani jeho identitu, ani jeho příbuzné, jeho kufr byl uložen na policejní stanici.