Podvědomé snění
Černobílé plátno. Jedu po něm namočenou akvarelovou tužkou. Je jasné, že má černou barvu. Sytě černou. Opět namočím štětec, který zároveň vymáchám v osvěžující průzračné vodě, a jedu s ním za pozůstalou stopou černé. Pomalu mé podvědomí, ovládající mou ruku, odhaluje svou vnitřní představu. Město. Je to město, které tvoří abstraktní, i surrealistickou podstatu mého uměleckého snu. Opět vymáchám štětec. Akvarelová skvrna mi ukápne na plátěnou podstavu. Můj cíl byl zhatěn. Škoda. Nemá ani snad cenu dodělat podpis. Je zničeno. Jak se poté krásně propláchlo v krvavé vaně, kde byla má DNA zředěna vodou. Jak jsem již řekl.... Je zničeno.